Inspirativní projekt: DOMA

Z průzkumů veřejného mínění z roku 2016 vyplývalo, že 55 % občanů ČR považuje nově příchozí občany jiných národností za problém. Negativní postoj k migrantům ovlivňovalo mimo jiné i zneužívání tématu migrace k politickému boji v době tzv. migrační krize. Toho, že v debatě chybí často faktické argumenty a že důležité je vytvářet si názor i na základě konkrétní zkušenosti si byli vědomi i pracovníci Diakonie Českobratrské církve evangelické, kteří se v rámci (tehdejšího) očekávání přijetí uprchlíků rozhodli realizovat projekt DOMA. Projektový tým předpokládal, že nastane urgentní situace, kdy lidé přicházející do České republiky budou – i kvůli zmíněným „proti-uprchlickým“ náladám – nutně potřebovat pomoc s integrací. Právě těmto nově příchozím se měl projekt snažit usnadnit příchod do nové společnosti a přispět ve vybraných lokalitách k odbourávání výše popsaných nálad.

Název projektu zdůrazňuje symbolickou hodnotu domova jako místa sounáležitosti, bezpečí a jistot. Projekt cílil na to, aby umožnil migrantům příchozím do ČR se „skutečně cítit jako doma“. Čtyři písmena názvu představují zkratku slov „Diakonie Otevírá Možnosti Azylantům“, čímž se nám odhaluje také cílová skupina, na kterou se projekt původně měl soustředit, totiž uprchlíci s přiděleným azylem a doplňkovou ochranou. Protože se Česká republika nevydala cestou přijímání uprchlíků, byla cílová skupina projektu později rozšířena na migranty dlouhodobě pobývající v ČR.

Pro tyto migranty se projekt snažil vytvořit prostor tolerance, sdílení a vzájemné pomoci. Toho měly docílit projektové aktivity, které se odehrávaly hned v sedmi krajích České republiky – konkrétně se jednalo o Středočeský, Plzeňský, Ústecký, Královéhradecký, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj a o Hlavní město Prahu[1]. Konkrétními pilíři projektu byly: přímá asistence migrantům, organizace komunitních akcí a práce s dobrovolníky. Tyto tři aktivity měl vždy v konkrétním kraji na starost jeden koordinátor, který ve spolupráci s místními sbory Českobratrské církve evangelické a s dobrovolníky zjišťoval, kde konkrétní migranti potřebují pomoci a jaké druhy komunitních akcí je možné realizovat.

Zmíněná kombinace aktivit by nejspíše sama o sobě nečinila projekt DOMA výjimečným oproti podobným projektům. Za velmi inspirativní ale můžeme považovat způsob, jakým byl v každé součástí projektu kladen důraz na dialog a vzájemné setkávání lidí z různého kulturního zázemí. DOMA v tomto ohledu kladl podobný (ne-li stejný) důraz na participaci majoritní společnosti jako na participaci migrantů. Kvůli tomu, že se projekt snažil pracovat s migranty i s Čechy, můžeme říci, že se jednalo o jeden ze stále nepříliš velkého množství projektů, které vnímají integraci jako oboustranný proces. Projekt tak umožňoval Čechům vytvářet si svůj postoj k migrantům na základě osobních setkání, diskuze a vzájemné spolupráce, nikoliv na základě předsudků a stereotypů.

Právě zde tkvěla také zásadní role lokálních evangelických sborů, jejichž členové představovali onu druhou část účastníků komunitních akcí a díky různorodosti zázemí, ze kterého pocházeli, i určitý průřez českou společností. Například v rámci komunitních aktivit tak docházelo k setkávání migrantů s lidmi, jejichž postoje k tématu migrace se velmi různily a kteří by s migranty jinak vůbec nemuseli přijít do kontaktu. Spolupráce s místními křesťany tak představovala nenásilnou cestu, jak tyto často svou kulturou i náboženstvím rozdílné skupiny k sobě přiblížit. Tím, že se tyto skupiny alespoň dvakrát měsíčně v rámci společných aktivit scházet, mohlo dojít ke vzájemné diskuzi a poznání se. Diskuze a společné aktivity pomáhaly nabourávat zmíněnou rostoucí nedůvěru vůči migrantům, podporovat participaci migrantů na veřejném dění a propojovat světy, které by se mohly zdát kulturně a společensky vzdálené.

Díky zapojení některých sborů se mohl projekt zaměřit na lokality, ve kterých podobné iniciativy nebyly běžnou praxí. V každém kraji realizace projektu trochu lišila tím, že se přizpůsobovala konkrétním potřebám migrantů v daném regionu. Veškeré aktivity přitom zůstávaly v gesci jednotlivých poboček, ve kterých byl projekt realizován. V pestré nabídce aktivit byla zastoupena divadelní představení, filmová promítání, výlety, grilování, besedy o mediální gramotnosti nebo doučování. Iniciování setkání jako jsou například společné snídaně, přednášky o mateřských krajinách migrantů a komunitní akce se snažilo nabourávat chápání migrantů jako „těch druhých“ a soustředilo se zejména na prosazování vzájemného pochopení. Projekt přitom cílil i na konkrétní skupiny migrantů jako jsou ženy a děti. Ženy během aktivit mohly získat nové sociální kontakty díky účasti na výtvarných kurzech nebo šicích dílnách. Pro děti byly organizovány výlety, vzdělávací aktivity a rovněž výtvarné kurzy.

Mezi hlavní přednosti projektu DOMA tedy jednoznačně patřila snaha o zapojení migrantů do místních komunit a velmi pestré spektrum aktivit a způsobů pomoci. Právě asistence migrantům tam, kde je potřeba, a poskytování řady příležitostí pro kontakt majority s migranty, se v projektu velmi zdárně doplňovaly. Cesta k integraci zde vedla přes osobní poznaní a osobní prožitek, kterých se běžně těmto dvěma skupinám nedostává. Dle realizátorů projektu bylo výsledkem to, že se jednotliví účastníci projektu začali o sebe navzájem zajímat. O tom, že se cíl projektu – zvýšení porozumění podařilo do jisté míry naplnit, svědčí i fakt, že vztahy a spolupráce, k jejichž vytvoření v rámci projektu došlo, přetrvaly i po jeho ukončení.

Bohužel se po skončení projektu v roce 2019 nepodařilo získat finance na návazný projekt stejného rozsahu. Přesto ale Diakonie ČCE v projektových aktivitách pokračovala alespoň v jednom ze zapojených krajů. Jednalo se o Ústecký kraj[2], pro který se realizátoři rozhodli také kvůli početným migrantským komunitám a také kvůli tomu, že v kraji nepůsobí tolik organizací, které s migranty pracují. Projekt nazvaný Doma na Ústecku, v roce 2020 stále probíhá a ve spolupráci s teplickým sborem Českobratrské církve evangelické přímo pokračuje v tom, co se osvědčilo během projektu předchozího.