Na konkrétních školách ukazují, že změny ve vzdělávání jsou možné

Tomáš Feřtek uvedl, že obecně se o změnách ve vzdělávání vede v pedagogické veřejnosti debata, přičemž část pedagogů je vnímá jako něco pozitivního, část ale jako snižování nároků a kvality, neboť v naší společnosti je stále zakořeněno, že šéf zadá úkol, zkontroluje a ohodnotí. Přibývá však lidí, kteří nemají žádného nadřízeného a fungují samostatně. Převedeno do školního prostředí – v běžné škole učitel něco řekne, chce, aby si to děti zapamatovaly, druhý den je vyzkouší a pak dá známku. Vzniká ale stále více škol, které reagují na změny na trhu práce a místo pouhé poslušnosti vedou žáky k tomu, aby se naučili samostatně rozhodovat.

Jednou z takových škol je podle slov Feřteka základní škola v obci Horka nad Moravou. Navštěvuje ji asi čtyři sta dětí, některé přijíždějí i z asi dvacet kilometrů vzdálené Olomouce. „Není to výběrová škola, fungují tam dvě paralelní třídy. Jedna v Montessori programu, druhá klasická,“ uvedl. Není tam vybíráno školné. „Školu jsem navštívil v květnu a překvapila mě míra, s jakou děti dodržovaly školní režim. Jinde bývá šílený randál, děti si skoro lezou po hlavě, tady nic takového nebylo. Ráno se konal ranní kruh, pak se děti mohly rozhodnout, co a s kým budou dělat. Bez omezení, jaký to je předmět,“ řekl.

Další základní škola, kterou uvedl jako příklad, se nachází v centru města Hlučín (kde je ještě jedna větší sídlištní škola). Dochází tam asi dvě stě žáků. V jedné budově tam fungují dva vzdělávací systémy. „Vše začalo tak, že aktivní matky založily Montessori centrum, dostaly se do zastupitelstva a domluvily se s ředitelkou poloprázdné základní školy, že tam v jednom patře zařídí Montessori program,“ vysvětlil Feřtek. Ve škole se platí dobrovolné školné, které činí asi 1000 až 1500 korun a je využíváno většinou na zaplacení párových učitelů nebo asistentů.

Přínos všem

Další školou, hodnou příkladu, je Základní škola Na Beránku v pražských Modřanech, kam dochází asi sedm set žáků. „Nenajdete tam třídy, ale různé prostory, kde se v různém mixu pohybují děti a učitelé hovořící různými jazyky. Jsou tam skupinky dětí s učiteli nebo ty, které pracují samostatně,“ popsal Feřtek. Ke škole náleží velká školní zahrada, kde mají děti možnost pracovat rukama. „I když dítě není intelektuálně nadané, má možnost vyniknout a zažít úspěch jinak,“ dodal. Školu navštěvují děti s handicapem i ty, které by jinak směřovaly na víceleté gymnázium, přičemž vyučování nikoho nezdržuje a určitý prospěch přináší všem. Jsou tam i cvičné kuchyně, kde pro sebe a učitele vaří sedmáci a osmáci, což je motivuje vařit zdravě a nestravovat se jen po fast foodech.

„Někteří lidé z malých obcí říkají, že změna je možná jen ve velkém městě, kde zase ale jiní oponují, že takové ‚hraní‘ je možné jen na vesnicích. Snažím se ukázat, že to jde všude, proto dávám příklady z měst i obcí,“ řekl Feřtek. Kdyby ke změnám mělo dojít plošně, vyžádalo by si to podle jeho slov sice vyšší, ale lehce spočitatelné společné náklady, které by měsíčně činily 1500 až 2000 korun na žáka. Feřtek uvedl, že není důležité, zda konkrétní škola využije Montessori program nebo je orientovaná třeba katolicky. „Jde o to, zda je základní model rozumný,“ vysvětlil.

Všichni za jednoho

Zmínil i příklady středních škol. Kupříkladu víceleté pražské gymnázium Přírodní škola, které ředitel František Tichý založil v roce 1993, aby měly děti z jeho skautského oddílu kam jít po absolvování základky. Gymnázium je přírodně orientované, zároveň tam rozvíjejí vzdělanost v širokém pojetí, hrají divadlo, točí filmy, studenti tráví velkou část roku s batohem na zádech na expedicích, což uzavírají třemi týdny, kdy jsou rozděleni do skupin napříč regiony a zkoumají vše možné – někdo brouky, jiný třeba osídlení. Na konci roku vznikne sborník a závěry jsou prezentovány učitelům a rodičům.

„Neznámkují tam, ale každý půlrok skládají něco, čemu říkají podmínky, které žáci plní v malých skupinách. Některé plní kolektivně, jiné individuálně. Platí ale pravidlo, že když někdo podmínku neudělá, nemá ji splněnou nikdo z dané skupinky. Je to důležité v tom, že si konkrétní student uvědomí, že když je v něčem lepší a druhým uteče, je to k ničemu,“ uvedl Feřtek.

Seminář v Lidické galerii

Koho oblast změn ve vzdělávání zajímá, má možnost zúčastnit se víkendového semináře na téma „Jak na demokratické vzdělávání?", který se bude konat 24.–26. července 2020 v Lidické galerii. „Na semináři vystoupí lektorující s mnohaletými zkušenosti s demokratickým vzděláváním. Můžete se těšit například na Davida Yilmu, který působí na jedné z prvních demokratických škol na světě – Summerhillu ve Spojeném království, nebo na Anetu Daňkovskou, průvodkyni z liberecké Sudbury školy, kde funguje přímá demokracie. S finským inovativním modelem vzdělávání Tiimakatemia (česky Týmová akademie) seznámí účastníky Václav Švec (Česká zemědělská univerzita),“ zvou organizátorky z Multikulturního centra Praha.

„Sejdeme se společně  24. července v 17 hodin ve vestibulu Lidické galerie. Kurz bude zakončen 26. července ve 14 hodin. Po jeho skončení je možná prohlídka galerie a pietního území. Seminář je součástí kurzu ‚Jak učit v současném světě a nevyhořet‘, jehož cílem je podpořit pražské pedagogy a pedagožky v rozvíjení kompetencí pro demokratickou kulturu na pražských školách. Ubytování je pro účastníky kurzu zdarma. Kapacita kurzu je však omezená. Máme poslední volná místa. Přihlašujte se na jitka.buzkova@mkc.cz,“ dodávají.

Více spolupráce a koordinace

Kurz navazuje na loňskou sérii workshopů o demokratickém vzdělávání na školách, kterých se zúčastnila například učitelka pražské Českoslovanské obchodní akademie Resslova 5 Eva Hocká. „Získala jsem spoustu zajímavých podnětů, přičemž přínosná byla i část o nenásilné komunikaci, která umožňuje klidné, konstruktivní a smírné řešení konfliktů, nazírání na problémy z opačné perspektivy nebo snahu o konsensus a spolupráci,“ uvedla Hocká. 

„Spolupracovali jsme na dílčích úkolech, které jsme v závěru nějakým způsobem reflektovali. Je důležité spolupráci koordinovat tak, abychom se společně mohli domluvit na nějakém výstupu, což se do výuky hodí. Školské prostředí je obecně nastaveno na měření výkonu, nikoliv tolik na spolupráci, koordinaci a komunikaci. V tomto směru poskytl kurz celou řadu zajímavých podnětů,“ dodala.  

Foto: Prezentace výsledků Expedice – studenti gymnázia Přírodní škola prezentují ve skupinách. Zdroj: prirodniskola.cz