Ztráty i naděje. Jak pandemie ovlivnila pozici cizinců na pracovním trhu?

Po úvodním slovu ředitelky Multikulturního centra Praha Zuzany Schreiberové a profesora Simone Baglioniho z projektu Sirius promluvila vedoucí odboru integrace na pracovní trh na Ministerstvu práce a sociálních věcí Anna Dumont. Uvedla, že za důležitou považuje spolupráci státu, neziskového i soukromého sektoru, protože někdo je dobrý v psaní zákonů, jiný v evalvaci, další v práci s klienty. „V České republice jsme v integraci cizinců prošli dlouhou cestu. V rámci našeho odboru se snažíme, aby byli právoplatnou a důležitou skupinou Úřadu práce, měli přístup k celoživotnímu učení i rekvalifikacím,“ řekla mimo jiné.

Existuje možnost zlepšení

O tom, jak pandemie proměnila pracovní trh a jak se s tím vyrovnat, hovořil analytik pracovního trhu LMC Czech Republic Tomáš Erwin Dombrovský. Uvedl, že asi 14 % pracujících v České republiky tvoří cizinci, přičemž polovina zde pracuje v rámci dlouhodobých a polovina na různé typy krátkodobých úvazků. Tato práce byla zajištěna konjunkturou před covidem, s ním přišla stagnace i úbytek zahraničních pracovníků.

Pracovní trh se podle něj po výkyvech pomalu stabilizuje, byť problémy přetrvávají. Zánik hrozí hlavně mnoha malým firmám. Na pandemii doplatili hlavně agenturní zahraniční pracovníci, kteří budou mít nestabilní situaci i nadále. „Existuje ale možnost posunout se k lepším pracovním podmínkám, situace by se mohla ustálit. Na místo pokračování ve špatně placené práci existuje i možnost zlepšení,“ skončil optimisticky Dombrovský s tím, že šanci pro lidi, kteří nyní nemohou působit ve svém oboru, vidí v online službách či digitální výrobě.

Odhalení problémů

Karel Čada a Olga Gheorgiev z výzkumného týmu projektu Sirius (při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy) představili hlavní výstupy výzkumu, který se zabýval přístupem migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl na trh práce. Podle slov Čady pandemie některé problémy odhalila a prohloubila. „Česká integrační a migrační politika je často pojata příliš krátkodobě, spočívá v tom, že se pozve pracovní síla ke konkrétním pracím a neřeší se to v širším kontextu,“ uvedl. Situace je v různých krajích odlišná.

Problémem je přebujelá byrokracie, nezřídka panuje jazyková či sociokulturní bariéra a apriorní nedůvěra mezi cizinci a úředníky. „Když migranti přicházejí do cizí země, nemají sociální kapitál,“ uvedl. Služby by podle něj měly být cizincům šité na míru. Gheorgiev zmínila přetrvávající problém, spočívající v tom, že lidem ze třetích zemí, kteří zde nemají trvalý pobyt, je upřen přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. Platí si proto komerční pojištění, které je drahé a nepokryje vše.

Ateliér talentů

Psycholog a kariérový poradce Valery Senichev z Educamp.cz představil projekt Ateliér talentů. Jako konzultant a mentor pomáhá rozjíždět podnikatelské aktivity cizinkám a cizincům v umělecko-řemeslných profesích. „Nápad, s nímž přišli, často nebyl dostatečný. Postupně jsme to doladili. Třeba paní z Iráku chtěla pracovat jako kuchařka. Když nastoupila v restauraci, pochopila, že nechce vařit šest jídel denně, ale spíš pro rodiny či na akcích,“ řekl. V době covidu je situace složitější.

Postupem času začal Valery Senichov spolupracovat s Dagmar Císařovskou z ExxonMobile, přičemž spolupráci se soukromým sektorem vnímá jak klíč k úspěchu – ať již v oblasti hudby, designu nebo kultury. V pražské pobočce ExxonMobile společně pracuje 85 národností. Císařovská, která pracuje na pozici Communication Manager, uvedla, že lidem nabízejí jazykové kurzy, sociální klub, kulturní a společenské akce, sport apod. Nezapomínají ani na Čechy, aby se necítili odstrčení. Nyní je více online aktivit.

Pomoc vycházející z potřeb migrantů

Kyperský projekt Phoenix představil jeho zakladatel a vedoucí Hrishabb Sandilya. Jedná se o mix sociálního podniku a NGO, který pomáhá talentovaným migrantům, uzavírá inovativní partnerství a je nápomocen firmám. „Kypr se v mnoha případech stal pro migranty cílovou destinací, neboť nebylo možné posunout se dál. Snažíme se, aby pomoc vycházela z jejich potřeb. Touto cestou lze do budoucna docílit udržitelnějšího sociálního systému,“ řekl Sandilya. Perspektivními oblastmi jsou komunitní zahrady či včelařství, důležitá je spolupráce s místní komunitou.

Pomoc ve výrobě i uprchlíkům

V rámci kulatého stolu vystoupil i filantrop, zakladatel a výkonný ředitel společnosti Isolit Bravo Kvido Štěpánek, který hovořil o tom, že když se v březnu kvůli pandemii uzavřely hranice a do jeho firmy nepřijeli pracovníci z Polska, přičemž práce v automobilovém průmyslu nemohla stát, spolu s dalšími lidmi z kanceláří oblékl montérky a vrhl se do výroby. Poté, co se hranice opět otevřela, nebyl návrat polských pracovníků stoprocentní, zároveň je hodně nemocenských, takže i nyní je asi 20 až 30 % zaměstnanců z kanceláří u strojů.

Společně s dobrovolnicí a organizátorkou humanitární pomoci Bronislavou Barošovou vypravil v době pandemie kamionovou pomoc uprchlíkům do Řecka. Spolupracují při tom s lékařkou Hanou Pospíšilovou. „Hledali jsme, na koho se obrátit, narazili jsme na Kvida, filantropa a člověka s otevřeným srdcem, který už tehdy pomoc pro uprchlíky sbíral. Propojili jsme se a začali spolupracovat. Není to člověk, který by si tím chtěl čistit karmu, dělá to z přesvědčení. Začínali jsme se dvěma náklaďáky, zajistili distribuci, pomoc předávali vždy z ruky do ruky. Našli jsme partnerskou neziskovou organizaci v Soluni, se kterou spolupracujeme. Lidem zajišťujeme vše potřebné,“ uvedla mimo jiné Barošová.

„Je skvělé, když neziskovky a soukromý sektor umí vzájemně komunikovat a spolupracovat,“ uzavřela ředitelka Multikulturního centra Praha Zuzana Schreiberová.