Proč jsou Romové diskriminováni při hledání práce?

Jelikož se samotný projekt nejvíce dotýká historie Romů a jejich mnohdy nedobrovolného přesunu do sociálně vyloučených lokalit, výzkumný tým z gymnázia Evropská si pro svůj terénní výzkum vybral město Litvínov. Tady studenti mluvili se zástupcem zaměstnavatelů a třemi romskými respondenty, kteří diskriminaci na pracovišti zažili. Kontakty na ně jim zprostředkoval sociální pracovník Ondřej, který v lokalitě dlouhodobě působí a kromě jiného pomáhá svým klientům vhodné zaměstnání hledat.

„Jediná možnost je z té práce odejít“

Z výpovědí respondentů vyplývá, že i když jsou do práce přijati, pracují za velmi nepříznivých podmínek. Dva muži a jedna žena středního věku nezávisle na sobě popisovali několik shodných motivů, se kterými se v zaměstnání setkali: šikanu a projevy rasismu na pracovišti, odmítání, přetěžování či nadměrnou kontrolu: „často mluvili o tom, že je na pracovních místech nepřijímá komunita, je tam častá šikana a pomluvy a jediná možnost je z té práce odejít, protože se tam cítí hrozně. Potom zase skončí bez práce a musí si hledat novou“, popisuje studentka Bára.  Student Jakub dále popisuje další silný zážitek, který mu utkvěl v hlavě: „Měl jsem takový moment, kdy náš respondent, pracující Rom, zmiňoval svoji zkušenost z práce v nemocničním zařízení, kde pracuje jako sanitář a má k tomu všechny podklady. Ale na pracovišti se k němu jeho spolupracovníci chovali nepříjemně, nadřízení mu nevycházeli vstříc. Například byl nemocný a jeho nadřízená ho donutila přijít podepsat papír, který mohl počkat až do doby, kdy bude zdravý. Přišlo mi, že se k němu chovali nehumánně.“ Studentka Nikola popisuje další příběh jednoho z respondentů: „Ten pán se šel zeptat na pracovní místo, a když tam přišel, bylo mu řečeno, že už mají plno. Cestou zpátky potkal dalšího člověka, člena majority, a rovnou mu říkal, ať už nechodí, že mají plno. On to stejně zkusil a přijali ho.“

Z vyprávění respondentů je patrné, že je pro ně velmi obtížné sehnat práci a i když si ji seženou, není lehké v ní vydržet. Nezaměstnanost pak negativně ovlivňuje i další faktory v jejich životech: chudobu, kvalitu bydlení či nízkou kvalifikaci. Kromě toho se neustálé odmítání či špatné pracovní prostředí promítá i do jejich psychiky, cítí se frustrovaní, bezmocní a plní nedůvěry v sebe, vlastní budoucnost i ve společenský systém. „Překvapilo mě, jak dobře to zvládají, jak se nedají, stále mají naději a stále se snaží“, popisuje své dojmy student Michal.

Je to o systému

Jiný úhel pohledu nabízí zaměstnavatel pan Aleš: „Trh je úplně vyprahlý, o tom svědčí i množství cizinců – dělníci jsou vyluxovaní“. Zároveň dodává, že známá domněnka, že Romové nepracují, neplatí. Mnoho Romů (ale nejen jich) se o práci neuchází, protože mají exekuce, kvůli kterým by přišli o velkou část mzdy, proto preferují práci načerno. V současném nastavení systému je na tom zaměstnanec s exekucemi finančně hůř než člověk pobírající sociální dávky. Právě nastavení systému je problém, na který studenti často naráželi. „Docela mě zaskočilo, jak byli ti lidé smutní, že jim tenhle systém nepomáhá a nemůžou se dostat ze situace, ve které jsou. Bylo z nich cítit, jak je jim to hrozně líto. Odnesli jsme si z toho, že diskriminace tady existuje, i když z pohledu mojí skupiny nebo generace to není téma, co by se řešilo každý den. Takových příběhů existuje hodně a je to téma, které by stálo za to víc řešit,“ dodává Michal.

K tématu žáci nahráli také podcast, který si můžete poslechnout tady.

Tento článek vznikl v rámci projektu „Příběhy těch, co museli jít“ (reg. číslo projektu CZ.07.4.68/0.0/0.0/19_068/0001446), který byl podpořen Operačním programem Praha - pól růstu České republiky, který se spolufinancován strukturálními a investičními fondy Evropské Unie.