Proměny Karlína pohledem žáků gymnázia PORG Libeň – 1. díl
GENTRIFIKACE
Gentrifikaci lze v nejširším slova smyslu definovat jako proces proměny města nebo jeho částí, který vede ke zvýšení cen nemovitostí v dané oblasti, a tím pádem také k proměně skladby obyvatelstva. Méně movití lidé jsou postupně nahrazeni více movitými. Celý proces je často nastartován a následně provázen změnami v kulturním charakteru čtvrti. Abychom to řekli úplně jednoduše, celé to většinou probíhá tak, že nějaká čtvrť začne být populární a zajímavá, protože se v ní realizuje alternativně laděná kultura. Místo začne být oblíbené, lidé jej chtějí navštěvovat a bydlet v něm. To vyžene ceny nahoru a donutí ekonomicky chudší vrstvu lidí čtvrť opustit. Za nimi pak často následuje i ona alternativně laděná kultura.
Samozřejmě se vedou debaty o tom, zda se jedná o negativní nebo pozitivní jev. Proces gentrifikace provázejí opravy objektů v dané čtvrti i veřejných prostorů, což může někdy nesporně zvýšit kvalitu života místních obyvatel. Současně si však život v takovém hezkém prostředí nakonec může dovolit jen málokdo. Čtvrti tak ztrácí původního ducha a stávají se uniformní a zaměnitelné. Souvisí s tím také proces ubývání činností, které je možné ve čtvrti dělat zadarmo.
Naší ambicí, jakožto studentek a studentů gymnázia PORG, kteří se rozhodli se na čtvrť podívat více zblízka, není posoudit, zda je něco dobře nebo špatně. Zajímá nás spíše, jaké mají tyto změny konkrétní dopady na konkrétní lidi. Gentrifikace v různé míře dopadá na všechny čtvrti pražského širšího centra, v diskuzích je však nejčastěji spojována s Karlínem. Naše škola také leží poměrně nedaleko odsud a my v této čtvrti trávíme čas nebo skrze ni alespoň cestujeme. Zajímalo nás tedy, co se v této čtvrti v posledních letech odehrálo.
Abychom na to přišli, udělali jsme hned několik věcí: povídali jsme si se socioložkou, která se proměně Karlína věnuje, četli jsme články, byli jsme na komentované procházce s architektem, ale především jsme se sešli s pěti různými lidmi, kteří ve čtvrti buď žili, nebo žijí, a mají k ní velice různé vztahy a postoje.
Mluvili jsme s panem Vávrou, zástupcem střední třídy, kterému se podle vlastních slov podařilo nemovitost zakoupit při propadu cen v době ekonomické krize v roce 2008. Ten proměnu čtvrti hodnotí poměrně kriticky, především z architektonického hlediska, ale i z pohledu obyvatele a uživatele místních služeb. Dále jsme oslovili pana Baloga, muže romského původu, který v Karlíně strávil převážnou většinu svého života a čtvrť stále zůstává v jeho srdci. Povídali jsme si i se dvěma ženami, paní Peškovou a Bednářovou, které byly proti své vůli nuceny opustit byty, v nichž strávily několik desetiletí, a ustoupit tak developerským plánům. Setkali jsme se rovněž s farářem místního kostela, který je s Karlínem propojen pracovně i jako obyvatel a jeho proměnu velice vítá. Kromě pana Baloga všichni ostatní lidé, s nimiž jsme hovořili, ve čtvrti do dnešních dnů bydlí. Pouze dva se o proměně čtvrti vyjadřovali kladně (druhý respondent nicméně zmiňoval i negativa). Naším cílem nicméně nebylo rozhodovat, zda je něco dobře nebo špatně. Spíše vás chceme obeznámit s důležitými aspekty příběhů, které jsme vyslechli, a s tématy, která se v nich objevila.
Děkujeme také mnohokrát členům spolku Paměť města: socioložce Barboře Matysové za úvodní přednášku a zprostředkování kontaktů v terénu a architektovi Jakubovi Nakládalovi za procházku po Karlíně.
Tento článek vznikl v rámci projektu „Příběhy těch, co museli jít“ (reg. číslo projektu CZ.07.4.68/0.0/0.0/19_068/0001446), který byl podpořen Operačním programem Praha - pól růstu České republiky, který se spolufinancován strukturálními a investičními fondy Evropské Unie.