Koho zajímá veřejný zájem

Rozbuškou v konfliktu se stala reportáž pořadu Newsroom ČT24 o rozhovoru s premiérem Andrejem Babišem, který vedl v regionálním vysílání Českého rozhlasu Luboš Xaver Veselý, respektive článek na webu Hlídací pes kritizující servilní přístup tohoto moderátora k nejmocnějšímu muži v zemi. Ve skutečnosti jde ale jen o pokračování dlouhodobé kampaně proti médiím veřejné služby.

Zábavný pořad nebo politické PR?

Kritici České televizi i rozhlasu vyčítají, že se uzavírají do slonovinové věže, ignorují přání svých diváků a posluchačů a objevují se i konspirační teorie o jakémsi „zadání“, které novinářům z těchto médií přikazuje, jak mají informovat o světě a ovlivňovat veřejné mínění. Část veřejnosti proto teď souhlasí i s Veselým, podle kterého je ve veřejném zájmu přinášet nekonfliktní obraz nejvýše postavených politiků místo toho, aby lidé od novinářů požadovali důslednou kontrolu, zda mocní svého postavení nezneužívají.

Andrej Babiš má svůj expertní komunikační a PR tým, který mu předkládá průzkumy veřejného mínění, vypracovává komunikační strategie, spravuje sociální sítě, nebo vyrábí stranický měsíčník. Babiš sám má dost peněz, aby si na to všechno zaplatil nejlepší lidi v oboru. Firma Agrofert, která patří do Babišova svěřeneckého fondu, vlastní kromě nejčtenějších a nejprodávanějších novin a jejich webových verzí taky velkou část lifestylových časopisů zaměřených na ženy. Analýza webu Hlídací pes ukázala, že poté, co Agrofert získal časopisy jako Rytmus života nebo Pestrý svět, premiér a jeho rodina se na jejich stránkách začali objevovat častěji. O premiérovi přitom redaktoři píší spíše pozitivně a vykreslují ho jako tátu od rodiny, který má krásnou manželku.

V tomto duchu se vedl i hodinový rozhovor premiéra s Veselým. Andrej Babiš vyprávěl, že největší strach má o své děti, mluvil o svých podporovatelích nebo třeba o tom, že vyznává samé pozitivní hodnoty – nekrade, nelže a pomáhá druhým. Tentokrát ale získal pro své pozitivní PR prostor v Českém rozhlase, který je financován z veřejných peněz a jehož vysílání podléhá příslušným zákonům i přísným etickým pravidlům.

Na možné porušení pravidel, konkrétně článku 7 Kodexu Českého rozhlasu, upozornil ve svém textu na webu Hlídací pes Vojtěch Berger. Citoval ustanovení, které redaktory zavazuje k tomu, aby politiky konfrontovali s relevantními názory. Ačkoliv v rozhovoru padne zmínka i o protestech proti Babišovi, moderátor nezmíní důvody protestů, a tak ani nevyžaduje, aby se k nim premiér vyjádřil. Veselý tvrdí, že jeho pořad je zábavný a nikoliv politický, proto se na něj toto ustanovení nevztahuje. Stejný postoj zaujalo i vedení Českého rozhlasu. Berger však upozorňuje, že podle článku 1.3 Kodexu nesmí sloužit rozhlasové vysílání k prosazování obchodních či politických zájmů, což se v tomto případě mohlo stát.

Co je úkolem novináře

Se závěry Bergerova textu konfrontovala Veselého redaktorka pořadu Newsroom ČT24, který se věnuje médiím. Celý rozhovor si kromě televizního kameramana natočil i sám Veselý a záznam okamžitě zveřejnil na sociálních sítích. Právě z tohoto rozhovoru je velmi dobře patrné Veselého pojetí veřejného zájmu, které je v podstatě přesným opakem toho, jak veřejný zájem chápou ve svých kodexech nejen média veřejné služby.

Veselý svůj rozhovor s Babišem obhajuje tím, že premiéra je plný veřejný prostor a lidi zajímá, a proto si ho do svého pořadu pozval. Jenže slovo zájem má dva významy a veřejný zájem se vztahuje k tomu, na který Veselý omylem, nebo spíš úmyslně zapomíná. Nejde o to, co posluchače zajímá, ale čí zájem je naplňován vysíláním nekritického rozhovoru s premiérem. A veřejnost to v tomto případě není a být nemůže. V zájmu veřejnosti je dozvědět se co nejvíc informací o vrcholném politikovi, znát všechny úhly pohledu na kauzy, které jsou s ním spojeny a slyšet jeho vysvětlení ve sporných otázkách. Lidé to potřebují vědět mimo jiné proto, aby měli dost informací pro svá rozhodnutí u volebních uren. Veřejným zájmem také je, aby byl již zvolený politik pod dohledem, zda svého vlivu a moci nezneužívá. A vůbec nejde o to, nakolik je politik schopný, oblíbený, nebo zda jsou jeho rozhodnutí zrovna vnímána pozitivně či negativně. Dohled veřejnosti skrze média musí pociťovat všichni vládnoucí politici, a to neustále. Pokud tuhle funkci média nevykonávají, neplní zájem veřejnosti, ale pouze zájem politiků a jejich politických cílů. 

Sílící tlak na nezávislá média a média veřejné služby

Veselý v rozhovoru pro Newsroom ČT24 působil dojmem, že těmto složitým věcem nerozumí, do vysílání zve jenom ty, které mají jeho posluchači rádi, a vůbec nechápe, co po něm vlastně kdo chce. Jeho další postup ale prozrazuje, že svou naivitu pouze hrál. Teď totiž celou kauzu využívá ve svůj prospěch. Kromě záznamu rozhovoru s redaktorkou ČT zveřejnil i další video, v němž se snažil lidi poštvat proti Ústavu nezávislé žurnalistiky, který je vydavatelem webu Hlídací pes, a dokonce proti sponzorům, kteří pomáhají projekt financovat. Na Ústav nezávislé žurnalistiky i Českou televizi útočil i v jednom z pořadů dalšího velkého kritika médií veřejné služby a ředitele soukromé TV Barrandov Jaromíra Soukupa. Veselý tak velmi zručně hájí pozice, které už dlouhé roky zastává například prezident Miloš Zeman nebo předseda SPD Tomio Okamura. Ve víru těchto okolností navíc Veselý oznámil, že chce kandidovat do Rady České televize.

To vše se navíc děje jen pár dnů před tím, než bude Poslanecká sněmovna projednávat schválení výročních zpráv České televize z let 2016 a 2017. Zamítnutí zpráv by mohlo vést i k rozpuštění Rady České televize či odvolání generálního ředitele. Je snadné si domyslet, kdo všechno by na takovém výsledku mohl mít zájem.

Zdroj fotografie: printscreen YouTube